Kleve
Kleve (úředním názvem do 20. července 1935 Cleve, latinsky Clivia, v místním dialektu Kleef, nizozemsky: Kleef, francouzsky Clèves, anglicky Cleves) je okresní město v dolním Porýní, ve vládním obvodu Düsseldorf, ve spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko, ležící na německo-nizozemské hranici. Je sídlem zemského okresu Kleve a členem euroregionu Rhein-Waal. Jako lázeňské město a centrum někdejšího knížectví má silné přeshraniční kontakty. Kleve bylo v 15.- 18. století významným rezidenčním městem hrabat a vévodů z Kleve.
Veduta města ze 16. století Název Kleve je odvozen od latinského n výrazu pro klíče, později středoholandské clif, Kliff, Klippe, jímž měl být vyjádřen strmý svah hradního kopce, který je pozůstatkem poslední morény z doby ledové. Jádrem města byl hrad z 10. století, při němž byla vystavěna osada. V roce 1092 byl název „Cleve“ poprvé zmíněn písemně a označoval hrad na vrchu Heideberg. Při něm založil hrabě Dietrich VI. město Kleve, jemuž listinou z 25. dubna 1242 udělil městská práva. Koncem 13. století získalo město samosprávu. Ve 14. století byl mariánský klášter (Marienstift) přeložen do města a byla při něm zřízena kapitula se 16 kanovníky. Došlo k velkému hospodářskému a obchodnímu rozmachu města, byla založena nová čtvrť Hagschenviertel. Na kostnickém koncilu v roce 1417 byl hrabě Adolf II. z Kleve povýšen do stavu vévodů a v následujících stoletích jeho rodina přispěla k dalšímu rozvoji města i kraje. Velké požáry zničily středověké město Kleve v letech 1368 a 1528.
Vévodství Kleve, Jülich a Berg a Ravensberg dosáhla v roce 1521 správního a personálního propojení. Vévodská rezidence v Kleve konkurovala Düsseldorfu. Po smrti bezdětného vévody Johanna Wilhelma připadlo území Braniborskému kurfiřtství. V 17. století získalo Kleve statut braniborského rezidenčního města, společně s Královcem a Berlínem.
Roku 1741 byly na Springenbergu objeveny minerální prameny a vedly k založení lázeňského města, jež prožívalo svůj největší rozkvět v polovině 19. století, kdy byl vybudován lázeňský dům, který po zrušení lázní a přestavbě nyní slouží jako Museum Kurhaus Kleve.
Město bylo silně poškozeno za 2. světové války, byla zbořena synagoga a vypáleny židovské domy.
Veduta města ze 16. století Název Kleve je odvozen od latinského n výrazu pro klíče, později středoholandské clif, Kliff, Klippe, jímž měl být vyjádřen strmý svah hradního kopce, který je pozůstatkem poslední morény z doby ledové. Jádrem města byl hrad z 10. století, při němž byla vystavěna osada. V roce 1092 byl název „Cleve“ poprvé zmíněn písemně a označoval hrad na vrchu Heideberg. Při něm založil hrabě Dietrich VI. město Kleve, jemuž listinou z 25. dubna 1242 udělil městská práva. Koncem 13. století získalo město samosprávu. Ve 14. století byl mariánský klášter (Marienstift) přeložen do města a byla při něm zřízena kapitula se 16 kanovníky. Došlo k velkému hospodářskému a obchodnímu rozmachu města, byla založena nová čtvrť Hagschenviertel. Na kostnickém koncilu v roce 1417 byl hrabě Adolf II. z Kleve povýšen do stavu vévodů a v následujících stoletích jeho rodina přispěla k dalšímu rozvoji města i kraje. Velké požáry zničily středověké město Kleve v letech 1368 a 1528.
Vévodství Kleve, Jülich a Berg a Ravensberg dosáhla v roce 1521 správního a personálního propojení. Vévodská rezidence v Kleve konkurovala Düsseldorfu. Po smrti bezdětného vévody Johanna Wilhelma připadlo území Braniborskému kurfiřtství. V 17. století získalo Kleve statut braniborského rezidenčního města, společně s Královcem a Berlínem.
Roku 1741 byly na Springenbergu objeveny minerální prameny a vedly k založení lázeňského města, jež prožívalo svůj největší rozkvět v polovině 19. století, kdy byl vybudován lázeňský dům, který po zrušení lázní a přestavbě nyní slouží jako Museum Kurhaus Kleve.
Město bylo silně poškozeno za 2. světové války, byla zbořena synagoga a vypáleny židovské domy.
Mapa - Kleve
Mapa
Státní území - Německo
Německá vlajka |
Rozloha Německa je 357 023 km², přičemž území státu se nachází v mírném podnebním pásmu. Podle úředních údajů mělo Německo k 30. září 2022 84,3 milionu obyvatel, což z něj činí nejlidnatější stát Evropské unie. Jeho populace ale již v letech 2003 až 2010 klesla kvůli dlouhodobě velmi nízké porodnosti, a to o skoro 800 000 obyvatel, takže až do roku 2012 bylo Německo jednou z mála západoevropských zemí s úbytkem obyvatelstva. Tento vývoj probíhá navzdory tomu, že Německo je zároveň domovem třetí největší populace imigrantů na světě. Výsledek sčítání lidu 2011 znamenal snížení dosavadního úředního odhadu stavu obyvatelstva o zhruba 1,1 miliónu lidí. Německo je co do absolutního počtu imigrantů zemí, která je nejvíce postižena současnou evropskou migrační krizí, zvláště v roce 2015.